Ing. Petr Laušman
předseda Sdružení pro výstavbu silnic
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, milí přátelé,
celé roky jste byli zvyklí si na tomto místě přečíst moudrá slova Ing. Petra Čížka, který vám v tomto úvodníku sděloval své názory více než čtvrt století. Dovolte mi, abych mu na tomto místě, určitě ne poprvé a určitě ani ne naposledy, za jeho práci moc a moc poděkoval, protože je jeho velkou zásluhou, že Sdružení pro výstavbu silnic je v takové kondici a je velmi pozitivně vnímáno jak laickou, tak odbornou veřejností. Pro mě, který se stal po něm od 1. července předsedou Sdružení pro výstavbu silnic, to však znamená velký závazek, abych jím nastavenou pomyslnou laťku nesnížil. Všem kolegům bych chtěl na tomto místě rovněž poděkovat za projevenou důvěru a pokusím se ji nezklamat. Spoléhám také na jednatele Sdružení pro výstavbu silnic Ing. Petra Svobodu a na kolegyně ze sekretariátu, že mi s mým novým úkolem pomohou.
Česká republika se nachází ve složité situaci (ale ono to vlastně platí neustále, protože, jak praví slogan z vyprávění pana Donutila, „pořád se něco děje“). Překonali jsme dvě vlny „covidové pandemie“ a netušíme, zda nás nečeká nějaká další. Přečkali jsme i poměrně razantní lockdown a zatím nám slibují, že takový nás již nečeká − doufejme, že to bude pravda. Dovolím si ale říct, že stavaři (a tudíž i silničáři a mostaři) se s těmito problémy vypořádali poměrně úspěšně. „Předcovidová“ doba se již patrně zcela nevrátí, ale stavět (a tudíž i silnice a mosty) se bude vždy, neboť jak praví klasik „Pán Bůh stvořil svět, ale vše ostatní pak již postavili stavaři“.
Není to ale jen „covid“, jeho následky a jeho dopad na budoucnost, který bude ovlivňovat další vývoj dopravního stavitelství. Čekají nás počátkem října parlamentní volby a následně sestavování vlády, a to se vždy projeví na postoji do investic do dopravních staveb. Chtěl bych věřit, že jakákoliv nová nebo staronová vládní garnitura neopustí trend, který byl v posledních letech nastolen a i nadále bude budování dopravní infrastruktury jednou z priorit. Zatím se zdá, že jak v resortu dopravy, u Státního fondu dopravní infrastruktury, tak i v jednotlivých krajích, městech a obcích nejsou patrné tendence snižování prostředků na dopravní stavby.
Problém ale může vzniknout, a v některých případech se tak již i děje, z důvodu skokového nárůstu cen stavebních materiálů (zejména se jedná o ocel, dřevo, plasty, izolační materiály a výrobky z nich) a zároveň nedostatek těchto stavebních materiálů. Z různých analýz totiž vyplývá, že řada stavebních materiálů zaznamenala v uplynulých měsících nárůst ceny o minimálně 20−30 %, u některých materiálů je tento cenový nárůst, v porovnání s „předcovidovou“ dobou, až dvojnásobný.
Faktem je, že dodavatelské řetězce nejsou schopny na tuto situaci včas reagovat a tím dochází ke zpomalení dodávek a někdy dokonce i k jejich ukončení. Děje se tak z důvodu faktické nemožnosti dodání, případně z důvodů takového navýšení ceny, které jsou pak pro dodavatele stavebních materiálů a subdodavatele na stavbách likvidační. Ti proto často raději zvolí penalizaci za nedodání stavebních materiálů, případně provedení subdodávek, než by čelili důsledkům dodávek za likvidační cenu. To se může zákonitě promítnout do vztahů mezi účastníky výstavby, tj. investory a dodavateli staveb. Logicky pak může dojít ke vzniku sporů u rozestavěných staveb, které mohou gradovat, neboť dodavatelé jsou vystaveni značnému narušení rovnováhy při výstavbě. To se nepochybně dotýká všech aktérů stavebního procesu.
Jsem přesvědčen, že tato systémová anomálie je legislativními nástroji řešitelná pro soukromý i pro veřejný sektor, neboť tuto situaci řeší i ústřední orgány státní správy v okolních zemích.
Pokud by se výše zmíněná situace neřešila, mohlo by dojít k předčasnému ukončování projektů a s tím souvisejícím i existenčním problémům na straně dodavatelů (zejména u malých a středních firem), což by následně mohlo dopadnout i na veřejné finance a zaměstnanost. Zároveň by to mohlo ohrozit i čerpání prostředků z veřejných rozpočtů a dotací. Proto jsme, společně s prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví, požádali místopředsedu vlády, který je zároveň ministrem dopravy a průmyslu a obchodu, o schůzku odborníků jak na straně dodavatelské sféry, tak na straně státní správy, kteří by se mohli pokusit, alespoň částečně, situaci vyřešit a zároveň jsme mu předložili témata k řešení. Nezbývá nám všem doufat, že i přes předvolební, volební a i povolební situaci tento návrh nezapadne a bude nalezeno přijatelné řešení pro všechny aktéry zabývající se dopravním stavebnictvím.
Jsem přesvědčen, že i Sdružení pro výstavbu silnic ke zmíněnému řešení přispěje. Věřím, že i v budoucnosti bude aktivně přispívat k řešení všech problémů, které určitě nastanou, ať již v dohledném termínu, nebo i ve vzdálenějších dobách. Sdružení pro výstavbu silnic je jedno z nejstarších sdružení (o jeho kulatinách již podrobně informoval Ing. Petr Čížek v jednom z předcházejících úvodníků), a proto mi dovolte, abych vás všechny poprosil, abyste mi pomohli udržet postavení, které doposud Sdružení pro výstavbu silnic mělo a má.
Přeji vám všem hodně zdraví, hodně úspěchů v osobním i pracovním životě a pohodové počtení s časopisem SILNICE MOSTY.