Silnice mosty 2022, 4, 32–34

Ing. Alexander Trinner, TZÚS Praha, s.p.

Kamenivo vždy představovalo důležitý stavební materiál nebo významnou komponentu pro řadu druhů stavebních produktů. Použití kameniva je dnes převážně dáno strukturou dosavadních předmětových norem, které procházejí různými fázemi vývoje jejich dlouhodobě a složitě připravovaných revizí.

Kamenivo vždy představovalo důležitý stavební materiál nebo významnou komponentu pro řadu druhů stavebních produktů. Může být přírodního původu, umělé i v posledních letech stále více diskutované – recyklované. Použití kameniva je dnes převážně dáno strukturou dosavadních předmětových norem (tabulka 1).

Jak je z přehledu patrné, jsou tyto normy již z dnešního pohledu zastaralé a vyžadují revizi. Ta sice v CEN/TC 154 probíhá, ale stále není ukončena s ohledem na stanoviska Evropské komise týkající se souladu s právními předpisy Evropské unie (CPR [2], Mandát pro CEN a CENELEC M/125 [6]). Uvažován je vznik opět (jako bylo dříve v České republice) jedné společné normy ve dvou částech:

  • prEN 17555-1 Kamenivo pro stavební práce – Část 1 Charakteristiky;
  • prEN 17555-2 Kamenivo pro stavební práce – Část 2 Doplňkové informace.

Kdy a jak bude celkový proces završen, normy schváleny a harmonizovány, je však stále otázkou. Evropská komise má již několik let připomínky v podstatě ke všem novým normám z oblasti stavebnictví z hlediska jejich formálního nesouladu s předpisy EU a z tohoto důvodu většina nových norem není již harmonizována a při posuzování shody (pro možnost označování CE) se pak stále postupuje podle starých norem (které z hlediska pravidel CEN jsou již také často označeny jako neplatné). Protože do celého procesu v současné době také zasahuje zahájená celková revize CPR (snaha řešit některé problematické přístupy v CPR a doplnit další aktuální požadavky) nezbývá, než počkat na další vývoj a zatím si vystačit se stávajícími normami.

Uvedené normy (tabulka 1) jsou v současné době harmonizované a produkty dle nich deklarované a dodávané je možno po splnění příslušných předpokladů (norma, CPR) označovat CE-označením. Problémy mohou v této souvislosti vznikat také tím, že s ohledem na dobu vzniku těchto norem, již text jejich přílohy ZA neodpovídá požadavkům CPR, a to může být matoucí.

Kamenivo používané ve stavebnictví pro převážné oblasti použití bylo i historicky předmětem, pokud možno nezávislého, posuzování a také průběžného dohledu. Přednost byla dávána spíše nezávislému zkoušení vlastností produktů a kontrole souladu s jejich deklarací. V některých případech je to i nadále praktikováno formou dobrovolné certifikace výrobku. V oblasti harmonizace byl již letitým mandátem M/125 [6] upřednostněn systém posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků založený na zkoušení zajišťovaném přímo výrobcem a současně stanovení podrobnějších požadavků na systém řízení výroby.

V harmonizovaných normách pro kamenivo (například ČSN EN 12620) jsou uvedeny v příloze ZA.2 následující systémy v posuzování shody:

ZA.2a: Systémy prokazování shody kameniva a filerů při použití s požadavky na vysokou bezpečnost – systém 2+;

ZA.2b: Systémy prokazování shody kameniva a filerů při použití bez požadavků na vysokou bezpečnost – systém 4.

Systém 2+ posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků je v mandátu i v normách obecně stanoven na kamenivo s požadavky na vysokou bezpečnost – v normách však není podrobněji vymezeno, kterých případů se to týká (z hlediska předmětu normy jsou vždy uvedeny oba možné systémy AVCP). Ponechání tohoto přístupu jen na dalších národních předpisech vede pak k nejednoznačnostem.

Na druhou stranu v prohlášení o vlastnostech (DoP) má odběratel vždy systém AVCP uveden, a tak může zvážit možné bezpečnostní garance. Pouze u systému 2+ je do posuzování zapojen také oznámený subjekt (vykonávající funkci tzv. nezávislé „třetí strany“). Posuzovací schéma AVCP 2+ [3] zde předepisuje:
a) výrobce provádí:
i) posouzení vlastností stavebního výrobku na základě zkoušky (včetně odběru vzorků), výpočtu, tabulkových hodnot nebo popisné dokumentace tohoto výrobku,
ii) řízení výroby,
iii) zkoušky vzorků odebraných výrobcem ve výrobním závodě v souladu s předepsaným plánem zkoušek;
b) oznámený subjekt pro osvědčení řízení výroby rozhoduje o vydání, omezení, pozastavení nebo zrušení osvědčení o shodě řízení výroby na základě výsledku těchto posouzení a ověření provedených tímto subjektem:
i) počáteční inspekce ve výrobním závodě a řízení výroby,
ii) průběžného dozoru, posouzení a hodnocení řízení výroby.

Pro systém AVCP 4 se předepisuje:
a) výrobce provádí:
i) posouzení vlastností stavebního výrobku na základě zkoušky, výpočtu, tabulkových hodnot nebo popisné dokumentace tohoto výrobku,
ii) řízení výroby;
b) žádné úkoly, které by vyžadovaly zásah oznámených subjektů.

Nicméně se v zahraničí (např. Polsko) setkáváme u menších závodů s deklarací výrobků pouze v systému 4.

Požadavky na systém řízení výroby kameniva jsou v dosavadních normách uváděny samostatně v každé z norem (např. v příloze). S tím jsou pak spojené i možné odchylky v jejich obsahu. Pokud porovnáváme předepsaný rozsah úkonů výrobce zde a v jiných normách ve stavebnictví se systémem posuzování 2+ je u kameniva poměrně velmi detailní.

Nařízení CPR [2] stanovuje pro uvádění výrobků na trh pro výrobce tyto základní požadavky (CPR, čl. 11):

  • Výrobci vypracují prohlášení o vlastnostech v souladu s články 4 a 6 a připojí označení CE v souladu s články 8 a 9.
  • Výrobci na základě prohlášení o vlastnostech vypracují technickou dokumentaci výrobku.
  • Výrobci uchovávají technickou dokumentaci a prohlášení o vlastnostech po dobu deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh.
  • Výrobci zajistí, aby byly zavedeny postupy, které zaručí při sériové výrobě zachování vlastností, která jsou uvedena v prohlášení.
  • Výrobci zajistí, aby byl na jejich stavebních výrobcích uveden typ, série nebo sériové číslo nebo jakýkoli jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha výrobku neumožňuje, zajistí, aby byla požadovaná informace uvedena na obalu nebo v dokladu přiloženém ke stavebnímu výrobku.
  • Výrobci uvedou na stavebním výrobku, nebo není-li to možné, na obalu či v dokladu přiloženém ke stavebnímu výrobku své jméno či firmu, nebo registrovanou ochrannou známku a kontaktní adresu. Adresa musí uvádět jediné místo, na kterém lze výrobce kontaktovat.
  • Výrobci při dodávání stavebního výrobku na trh zajistí, aby byly k výrobku připojeny pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném dotčeným členským státem, kterému uživatelé snadno rozumějí.

Zde je třeba brát v úvahu informace uvedené v ZA přílohách harmonizovaných norem na kamenivo jen z technického hlediska (přehled základních charakteristik – tabulka ZA.1a a ZA.1b). Z hlediska právních požadavků a informativních vzorů provedení CE-označení jsou tyto přílohy provedeny ještě podle předpisů CPD [1]. Je tam tak např. uváděno vypracování „ES prohlášení o shodě“, které již není používáno. Je třeba se striktně držet nových požadavků a terminologie nařízení CPR [2], které má vyšší právní význam.

Vedle technické dokumentace je prvním dokladem, který výrobce musí vyhotovit Prohlášení o vlastnostech (DoP). Vyhotovuje se a poskytuje v souladu s požadavky CPR v čl. 4 až 7 a podle vzoru uvedeném v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014 [4]. Toto Nařízení nahrazuje původní přílohu obsaženou v přílozeIII stávající CPR.

Z hlediska obsahu musí DoP obsahovat:

  • Referenční číslo (označení) DoP.
  • Zamýšlené nebo zamýšlená použití stavebního výrobku (v souladu s normou).
  • Vlastnosti stavebních výrobků ve vztahu k základním charakteristikám výrobků (pozor na terminologii). Seznam základních charakteristik se uvádí tak, jak jsou stanoveny v harmonizovaných technických specifikacích pro zamýšlené použití (uvedení s jinou terminologií se často pokládá za formální vadu DoP, to dělá problémy zejména u překladů).
  • Vlastnosti alespoň jedné ze základních charakteristik stavebního výrobku významných pro zamýšlené použití.
  • Vlastnosti stavebního výrobku vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem (kde to přichází v úvahu).
  • Pro základní charakteristiky uvedené na seznamu, u nichž není v prohlášení žádná vlastnost, se uvedou písmena „NPD“.
  • Odkaz na typ výrobku, pro který bylo prohlášení o vlastnostech vypracováno (viz předchozí uvedení povinnosti výrobce).
  • Systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP).
  • Referenční číslo a datum vydání harmonizované normy nebo evropské technické posouzení, které bylo použito pro posouzení každé základní charakteristiky.
  • Případně referenční číslo použité specifické technické dokumentace (výjimky).

Nový vzor DoP dává větší flexibilitu pro formu vypracování DoP tak, aby více vyhovovala výrobcům z hlediska variability výrobků. V novém vzoru se tak z tohoto pohledu uvádí následující upřesnění požadavků:

„Pokud si výrobce přeje vydat jediné prohlášení o vlastnostech vztahující se na různé varianty typu výrobku, je třeba pro každou variantu výrobku uvést samostatně a jasně přinejmenším tyto informace: číslo prohlášení o vlastnostech, identifikační kód uvedený v bodě 1 a vlastnost/vlastnosti deklarované v bodě 7.“

Na konci DoP se uvádí standardizovaný text prohlášení výrobce, místo vydání, datum a podpis.

Se samotným DoP nebývá větší problém. Nedostatky jsou zjišťovány zejména v souladu terminologie názvů základních charakteristik dle harmonizované normy (viz první sloupec v odpovídající tabulce ZA).

Oproti CE-označení je rozdíl v poskytování DoP. Podle čl. 7 CPR se DoP poskytuje:

  • vždy na vyžádání – v písemné formě;
  • na internetových stránkách výrobce – podrobnosti podmínek určuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU)
    č. 157/2014 [5] (informace pro zákazníka, dostupnost);
  • písemně nebo v jiné elektronické formě při první dodávce. Větší problémy jsou s CE-označením. Pozor na to, že tím není jen „logo CE“, ale obsah je širší a určuje ho čl. 9 bod 2 CPR:
  • logo označení CE;
  • dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno;
  • sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce;
  • jedinečný identifikační kód typu výrobku;
  • referenční číslo prohlášení o vlastnostech;
  • odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci;
  • případně identifikační číslo oznámeného subjektu;
  • zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci;
  • úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení.

Největší problém je v tom, že CE-označení se ve výše uvedeném kompletním rozsahu musí poskytovat (čl. 8 CPR) vždy s každým výrobkem. Není zde tedy žádná výjimka nebo možnost odkazu na poskytnutí na internetu, či náhrada jen CE-logem a krátkým informačním textem na dodacím listu (kam se u kameniva celý rozsah informací nevejde a často to není ani jednoduše řešitelné v oblasti informačních expedičních systémů výrobců).

Možné řešení je hledáno v připojení některých chybějících bodů z povinného obsahu CE-označení a jejich doplnění na DoP – vytvoření tak kombinace DoP s CE-označením (spolu se splněním všech požadavků na jejich obsah – dle již uvedených bodů z CPR). To v zahraničí ukazují i příklady z asociací výrobců některých výrobků. Problémem ale zůstává, že takovýto dokument je pak nutno dodávat s každým výrobkem. Doufejme, že lepší řešení přinese i probíhající revize CPR.

V probíhající revizi CPR je pro uvádění výrobků na trh také řešena problematika 7. základního požadavku – Udržitelné využívání přírodních zdrojů. Již dnes extrémně stoupá poptávka po environmentálních prohlášeních o produktu (EPD). Je to způsobeno zejména požadavky odběratelů dílčích produktů jak v zahraničí, tak kupodivu (přes obtížný vývoj v oblasti energií) i v tuzemsku. Také developerské společnosti kladou zvýšené požadavky na výpočty LCA budov a hledání optimálních produktů pro například snižování uhlíkové stopy stavby. K tomu přispívají také probíhající diskuze a očekávání nových předpisů EU vyplývajících z dokumentu „Zelená dohoda pro Evropu“ a navazujících balíčků předpisů „Fit for 55 – plnění klimatického cíle Evropské unie pro rok 2030 na cestě ke klimatické neutralitě“. V oblasti stavebnictví je v popředí zejména také příprava revize směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD) a navazující příprava plánů členských států Evropské unie na renovaci svého stávajícího fondu budov.

Dostatečným podkladem pro tvorbu EPD je nová verze normy ČSN EN 15804+A2:2020 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů. Bilancování produktového systému výroby kameniva není příliš složité a nějaké upřesnění formou specifických Pravidel produktové kategorie (PCR) pro tuto skupinu produktů bude jen okrajové. Samotné sledované environmentální indikátory a metodiky jejich výpočtů jsou v nové ČSN EN 15804+A2 stanoveny jednoznačně.

Literatura                          

[1] Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (CPD)
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS Text s významem pro EHP (CPR))
[3] Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014 ze dne 18. února 2014, kterým se mění příloha V nařízení (EU) č. 305/2011, pokud jde o posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků (Assessment and Verification of Constancy of Performance – AVCP)
[4] Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014 ze dne 21. února 2014, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 o vzoru, který se použije pro vypracování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků (DoP)
[5] Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014 ze dne 30. října 2013 o podmínkách týkajících se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce
[6] M/125 Mandát pro CEN a CENELEC týkající se provádění normalizačních prací pro harmonizované normy pro kamenivo